7 tajemství rodičů, kteří vychovávají emočně inteligentní děti

1. Chápou sílu ticha 😶

Dávají svým dětem prostor zpracovat pocity a naslouchat svému vnitřnímu hlasu. Když bylo dítě smutné, rodiče tiše seděli vedle něj, nabízeli svou přítomnost, aniž by museli něco říkat. Ticho pomáhá dětem lépe se zorientovat ve svých emocích a pochopit je.

Naprosto souhlasím. Když přijde dcera ze školky „nakrknutá,“ vždy se jí zeptám, jestli chce chvilku pro sebe, kdy nebudeme mluvit. Má svých 10 minut a pak je jak vyměněná. V konečném důsledku je to často jedna z věcí, kterou potřebujeme po návratu z práce všichni. Klid. Alespoň 15 minut.

2. Pojmenovávají emoce – hlavně ty své 🗣️

Rodiče často nahlas vyjadřovali, jak se cítí, například: „Jsem frustrovaný“ nebo „Jsem šťastný.“ Tím děti naučili uvědomovat si emoce a dali jim slova, která mohou použít. Děti tak viděly, že emoce jsou normální, a naučily se o nich otevřeně mluvit, místo aby je potlačovaly.

3. Omlouvají se svým dětem 💔

Rodiče ukázali, že dělat chyby je přirozené a převzít za ně odpovědnost je znakem síly. Omluva budovala důvěru a respekt, díky čemuž se děti cítily důležité. Zároveň to byl skvělý příklad empatie a ukázka, jak napravit vztahy.

Když jsem neměla dítě, přišlo mi to divné. Teď to dělám. Taky mi to někdy ujede, ale umím se omluvit.

4. Nenutili dítě říkat „prosím,“ „děkuji“ nebo „promiň“ 🙏

Možná to zní neobvykle, ale tito rodiče věřili, že laskavost a respekt nelze vynutit. Místo toho sami tyto hodnoty modelovali v praxi. Pokud dítě zapomnělo poděkovat, rodič to udělal za něj, s důvěrou, že se to časem naučí.

Tohle je celkem k zamyšlení. Vůbec jsem nad tím takhle nepřemýšlela. Vždy, když jsem dceři něco podala, jsem nezapomněla podotknout: Co se říká? … Ale v podstatě to děti okoukají. Ostatně jako všechno.

5. Nepodceňovali malé starosti 🤏

Brali obavy svého dítěte vážně, ať už šlo o ztracenou hračku nebo konflikt s kamarádem. Tím, že uznali jeho pocity, dali najevo, že emoce jsou důležité. To posílilo sebehodnotu dítěte, pocit bezpečí a respekt k jeho zkušenostem.

Vždy si říkám, že cokoliv se řeší, není to pro dítě malý problém. Právě naopak. Je to všechno, co řeší, a je to důležité.

6. Nenabízeli vždy řešení 👂

Nejlepší způsob, jak děti naučit rozhodování, je nechat je, aby samy rozhodovaly. Místo toho, aby problém vyřešili za ně, rodiče se ptali: „Co si myslíš, že bychom měli udělat?“ Tím podpořili kritické myšlení, sebevědomí a nezávislost.

7. Přijímali nudu 🥱

Nechali své dítě nudit se, což mu pomohlo zvyknout si na klidné chvíle. To podpořilo kreativitu, seberegulaci a schopnost řešit problémy. Děti se naučily najít radost v jednoduchých momentech, například při koukání z okna auta, místo aby potřebovaly zábavu na obrazovce.

Jestli tě tohle téma zajímá, psala jsem článek i o tom, proč je nuda důležitá. Najdeš ho tady.